Opodál si pár starších hippiesáků objednává oběd. Muž si jako opasek uvazuje něco hodně divného a štětinatého. "To je jeho poslední dred, když měl ještě vlasy," šeptá mi Bára do ucha.
Pár potkáváme ten samý den ještě jednou na ulici. Ptají se, jestli nevíme o nějakém ubytování, kde mají "flat screen". V absolutním nepochopení jejich přání jim bezstarostně odpovídáme, že v našem guesthausu nějaká televize je, ale nevíme, jestli funguje. Ani jsme to nezkoušeli (zato s námi v pokoji bydlí pěticentimetrový šváb). Ukazuje se, že britská dvojice na svém pokoji televizi také má, ale připadá jim moc malá. Aha, takže takhle se tu tráví čas.
Sezóna v Goa teprve začíná, takže na plážích není skoro nikdo a každý obchodník, kolem kterého projdete, se na vás zavěsí a přesvědčuje vás, že bude mít celý den "bad luck", když si nic nekoupíte.
Nicméně pláže jsou krásné a poloprázdné. Na té nejzadnější se shlukují běloši, kteří se tu obnažují do plavek a nastavují pupky slunci. Skupinky rozdováděných Indů, kteří se snaží očumovat svlečené evropanky plavčík zahání na přední pláž, kde se Indky maximálně brodí vodou oblečené v sárí.
Další den vyrážíme do Old Goa. Poutní místo s gigantickými portugalskými kostely je megalomanským pomníkem koloniální éry. Nabídka v katedrále Bom Jesus, kde jsou uložené ostatky svatého Františka Xaverského nás nenechává na pochybách, jak to tady se spiritualitou chodí: Do you want to have experience walking with Jesus? Buy your coupons or regret!" Když pak vidím, jak vypadá v Goa Ježíš, ani nevím, jestli bych s tímhle krvavým pánem chtěla někam chodit.
Katolické kostely vypadají dost podobně jako ty, co už známe z Evropy. Přijeli jsme ale přece kvůli poznávání odlišné kultury. Naším dalším cílem je blízké údolí, kam se schovali hinduisté před inkvizicí a vyrostlo tu 12 svatyní. Největší chrámy jsou zhruba stejně obložené stánky se suvenýry, jako katolické kostely. Na jídelně svatyně nechybí obrovská cedule Coca - Cola. Vývěsní štíty od Coca - Coly mne tady vůbec fascinují. Mám na mysli takové ty, na kterých je vyveden název podniku, výměnou za reklamu. Najdete je i na chatrči, která se jinak skládá ze čtyř klacků, bláta a palmových ratolestí. Chtěla bych vidět obchodního zástupce, který výrobu cedulí, s často výmluvným názvem jako "Šiva Marketing", domlouvá. Někde se pak přece musí vyrábět. Přitom kolikrát je cedule bytelnější než celý podnik.
Jaké je moje překvapení, když na fotkách vše vypadá jako z katalogu cestovní kanceláře. Všudypřítomné odpadky najednou nejsou zmizí, pachy a hluk fotografie také nepřenáší. Ráj na zemi.
První dny je mi z toho, co do Indie přinesla evropská civilizace, dost špatně.
I slona je zapotřebí pokřtít! |
Na Goa je otrava, že na vás každý kouká jako na oslíčku otřes se a skoro všichni se tu živí prodejem sériově vyráběných cetek, spirituality chtivým západním turistům, kteří se okolo producírují v "indických" šatech a kalhotách, které by si na sebe žádný Ind nikdy nevzal. Škodolibě prodávají turistkám náramky na kotníky po jednom, i když tady to znamená, že jste "lehčích mravů" (což koneckonců na zdejší měřítka nejspíš jste). V proslulém Rainbow Bookshopu najdete celou sbírku Paola Coelha.
*Goa je známá jako ráj hippies, kteří objevili zdejší bílé pláže v 60. letech. Proslulý je i žánr elektronické hudby Goa Trance, který od 90. let duní z repráků na plážových párty. Ve skutečnosti tu nakonec byl docela klid. Možná to bylo začátkem sezóny. Spíš jsme potkávali hippies z původní generace, kteří ale dnes vyžadují jiný standard. Lenošení na pláži se jim pořád líbí, ale místo drog chtějí spíš tu velkou televizi. Navíc protože je Goa z velké části křesťanská, je to jeden z mála států na jihu, kde v baru nalévají alkohol. V dalších státech sice najdete ve městech nějaký zamřížovaný obchod s alkoholem, ale hinduistické restaurace jsou striktně "pure veg". Jezdí sem tedy i skupiny mladých Indů na věčírky.